Kaplan Kverulantce #30

Milá Kveru,

je 23. prosince 23:09 hodin a já začínám psát dopis. Rád bych ho dopsal dřív, než půjdu spát.

Věděl jsem, že napíšeš! Prostě jsem to věděl, protože mi bylo jasné, že než padne půlnoční, štědrovečerní noc, vyměníme si ještě pár slov. Pár vět, pár příběhů z našich životů. Přesně tak naše dopisy vnímám, jako vyprávění o nás dvou a o tom, co náš život činí takovým, který je. A víš, nechci se toho vzdát. Baví mě psát Ti, baví mě čekat na dopis od Tebe a tak odpovídám, má milá Kveru: Ne, dopisy nekončí :)

Kverulantka Kaplanovi #29

​Jo!

Jo, jo, jo! Kaplane.. já jsem taky jenom holka, takže si nemysli, že ti to nevomlátím o hubu. Tý jo! Jak jsem napsala tu první část věty, bylo to skoro stejně dramatický jako v Notting Hillu, co?​ Leknul si se trochu?

Né dobře nebudu hystericky melodramaticky epická, já to chápu, ale víš jak..dyť víš. 

Kaplan Kverulantce #28

Cože?

To bylo 16. listopadu, co jsi mi naposledy psala? To není možné, jak hrozně rychle to uteklo… Bylo toho hrozně moc, co se odehrálo a já si toho nabral na hrb víc, než jsem schopen stihnout.