Ahoj Kaplane!
Mám rozepsaný dopis z dnešního rána. Je hrozně ubrečenej a zoufalej, protože nejsem v nějakým dobrým rozpoložení. Jenže vím, kdo to čte a taky mám nějakou hrdost a autocenzuru, takže ti to nenapíšu. Ale byla tam slova jako: lenochod, želva, autoreflexe, pod peřinu, sebelítost, obviňování, taky staré známé proč já a do prdele s tím..
Dneska ráno jsem se chtěla utopit v dešti, ztratit se mlze a odplout pryč po kaluži. Haha, to poslední věta je jak text Kryštofů. Jistě si dokážeš představit, jak hrozný by ten dopis byl. Fňuk fňuk.
Takže jsem ho nacpala do útrob konceptů svého mailu. Šla jsem to rozkouřit a koupila jsem si kešu. Kešu oříšky prý v mozku spouští něco, jako antidepresivní hormony/složky/pocity-emoce? bo co já vím. No je mi trochu líp. Ale moc psát se mi nechce. Chci čumět do blba, a možná trochu brečet a pak zas ne. Jsem dneska absolutně nepoužitelná.
Ale nakonec ti píšu, když ty i koťata na to čekáte a hlavně si to zasloužíte.
Labutě mám ráda. Jsou to skvělí hrdí ptáci s namyšleným zobákem a patřej na Vltavu, vo tom žádná. Víš, že v Prokopáku, když půjdeš hodně daleko, je tam takový zaplavený lom? Jsou tam uvězněné dvě labutě. Pár.
Teda uvězněné, mají něco s křídlama a nemůžou pryč. Jsou tam už strašně dlouho. Vlastně si je pamatuju od malička. Běž se na ně mrknout. Máš to teď docela blízko. Vždycky mě napadne nějaká variace na povídku - o dvou labutích. Třeba se nenáviděj a celej život tam spolu trčej.. Anebo se milujou, ale co když jsou to příbuzný? Existuje něco jako labutí incest?!
Teééda o víkendu bylo krásně co? Proto jsem sobotu prospala (dává to smysl, že jo?) a neděli v podstatě taky, až na výlet do svatého Jana pod Skalou.
Je tam skála. Je vysoká. Byla jsem tam. Až. Nahoře! A pečlivě jsem špačkovala cestou nahoru včetně vulgárních gest. Na to mi dech kupodivu stačil. Vyhlídka to byla krásná malebná kouzelná, taky západ slunce a tak. Stálo to za to.. ale ten krpál! Moje nebohé plíce sípaly, dech vynechával, srdce bilo dvojnásobně a před očima se mi zatmívalo. Moje fyzička je na tom bídně.
Jestli ti v tomhle mrazivém počasí chybí barvy, tady máš.
Nebudeš se na mě zlobit, když víc už nenapíšu? Příště to bude lepší, slibuju. A taky se těším na nějaké tvé další historky.
K.
P.S. Sobecký dopis. Styď se Kver!
PP.S. Ve čtvrtek snad přijdu. Nebude to divný se takhle najednou vidět? Co myslíš?
Žádné komentáře:
Okomentovat