pondělí 26. října 2015

Kverlantka Kaplanovi #25

Knock, knock, Kaplane.

Hodina sem, hodina tam. No řekni sám, není ten zimní čas příjemnější? Za mě teda zcela určitě.​ Po dlouhé době jsem za světla dorazila vyspaná do práce. A skoro až jakoby radostně. Ale pssst. Kolegům ani muk.

Já vím, já vím.. odepisuji pozdě.. ale přece! Nakonec jsem dala na tvou radu a místo zelených pouzdrových šatů (neboli pouzdřivých jak jim říkám já), jsem to vyřešila puntíkama a starou dobrou černou sukní. Promoce Baletky byla perfektní. Nikdy jsem na žádné nebyla, ale takhle nějak by to mělo vypadat.. teda asi. 
Bylo to sice v 9 ráno (takže si domysli to sobotní vstávání!), ale vyplatilo se. Stáli jsme za zvuků důstojné hudby v pozoru v aule a já jsem z toho byla dojatá a pořád jsem se nakláněla ke Královně Slaniny se slovy: "Koukej jak nám to dítě vyrostlo" a nebo jen dělala "aaaaaaw!" a zamačkávala jsem slzy a zpátky do slzných kanálků.. jelikož nikdo jiný v sále až na to mimino nefňukal. Kdo vezme kojence na promoci?!

Nějak se mi to dneska v noci všechno promíchalo a měla jsem z toho divný sny. Zahrnovaly obchod s gumovýma medvídkama v sudech, roztrhlé silonky, zapomenuté lodičky, a pozdní příjezd na mou vlastní promoci, která se odehrávala v podzemí jednoho velmi pofidérního baráku.. Doufám, že to nečte nějaký psycholog, aby mi z toho nevyšel nějaký odsuzující rozbor osobnosti.

Jo a kdybys chtěl slyšet nějakej trapas, můžeš si být jistý, že se mi stal. Tak se tak rodinně fotíme s absolventkou asi následovně. Absolventka a její přítel, absolventka a její trhlé kamarádky.. tohle proběhlo samozřejmě nejvíckrát, no a pak absolventka s pyšnými rodiči.
Vzala jsem od otce absolventky obrovskou těžkou zrcadlovku. Šteluju si svoje objekty a řešim kompozici. A říkám si sakra, jsou nějak blízko. Kde se tady používá zoom? Zvyklá ze svého fotáčku na čudlík se zoomem, tady jsem byla spařená, že se jedná od drahou těžkou zrcadlovku .. s OBJEKTIVEM!
..no budiž mi útěchou, že se incident odehrál ještě dříve, než jsem si stihla dát kafe. Možná je tohle důvod proč nejsem bakalář..?



Jinak musím říct, žes mě dobře odhadl. Puntíky jsou moje úchylka. Občas je tedy naředím proužky, ale bylo i takové období, kdy jsem měla od kamarádů zakázáno objevit se v čemkoliv puntíkatém. Vem si to, mám i takové džíny. To už je vážně na pováženou!

Hele.. guilty pleasure přiznání, jo? Koukám na Stardance.. Fandím Marušce a jsem ráda, že někdo koho tak důvěrně virtuálně znám, krouží po parketu ČT. Řekni, že v tom nejsem sama!

Mimochodem shlédla jsem na Norské dřevo.. Japonský filmy sou divný. Titulky buď stihneš přečíst tak pětkrát a nebo naopak vůbec. A do toho v tom filmu furt choděj. A choděj rychle a to se na kameru prostě nedělá. A když ti to začne přicházet divný, zjistíš, že tomu úplně chybí soundtrack.. což si o pár minut později zjevně uvědomil i režisér a snaží se to rychle dohnat.
No jak bych to něžně sesumírovala.. Nerozeznám hlavního hrdinu od vedlejších rolí a to je v davových scénách trochu problém. Ale statečnost se cení z celých 2 hodin jsem zvládla 50 minut. To je na Japonskou kinematografii tak akorát. A chybělo mi tam nějaký aikido..

Kaplane! Já tě přece nemůžu kárat, že by sis ty peníze nechal. Snažila jsem se jen internetu jít příkladem.. dobře trochu kecám, hlavně jsem nechtěla být první kdo napíše, že je schramstne.
Neznalost Sorrentina ostuda určitě není, jen bych řekla, že ne každý na něj má žaludek. A tím nemyslím nechutnosti, zkrátka není to moc popový režisér.

Jaký byl nakonec tvůj víkend, opustil si koťata? Mimochodem jedna rada do barového života. Ačkoliv máš pocit, že můžeš v baru GIN&TONIC experimentovat, nedělej to. Klidně se poraď s barmanem, ale to s tím sušeným rajčetem si za žádnou cenu nedávej i když ti to v úplně jiným baru chutnalo. Vlastně nevím jestli to píšu tobě nebo sobě, až mě zase popadne slina nebýt v baru nudná holka s obyčejným výběrem.

A ve středu je volno! Nevíš jestli se někde po Praze nekoná nějaká zajímavá akce? Nerada bych totiž, jak je mým dobrý zvykem, prospala celý den a večer si tu neproduktivitu vyčítala.

Kaplane, spíš mi poraď ty co si mám přečíst Nějak teď tápu. Na mém reading listu je: Pod sněhem - Soukupová, Život mezi Freudem a Jungem, Miniaturista a tohle tě určitě nepřekvapí Politika - Adam Thirlwelll :) Tak co mi radíš? 

Na to, že jsem ti odepisovala již od brzkého pondělního rána (dobře tak od devíti) je skoro odpoledne. To místo o kterém píšeš asi neznám. Nemám na Praze svá oblíbená místa, ale spíš vzpomínky. Takže na Pražské hradě se mi válí noční bloumání s jedním chlapcem, na náplavce mám skoro na každé kostce nějaké přátele, na železničním mostu zase telefonáty (což tedy není moc praktické vezmeš-li nebo já v úvahu, že tam furt jezdí vlaky a není nic slyšet..) a na náměstí Míru sbírání bukvic s Letuškou.
Koukám, že U Sudu je takové osudové místo pro většinu Prahy..

K.
 
P.S. Pouštíš si filmy v originálním znění nebo s dabingem?

P.S. Ten bagel asi zkusím. Nedáme nějaký vařící duel na instagram? #KaKCookingDuel

Žádné komentáře:

Okomentovat