Kaplan Kverulantce #16

Milá Kverulantko,

jedu ve vlaku, do kterého jsem naskočil v plné rychlosti, aniž bych se podíval, kam vlastně jede. A víš, já mám vlaky hrozně rád. Takže teď sedím ve vlaku a nepřemýšlím nad tím, kam dojedu. Možná se ten vlak vrátí tam, odkud vyjel. Možná dojede co svého cíle – ale současně nevím, jaký cíl to vlastně má být. Možná ten vlak vykolejí a následky jízdy budou tragické. To všechno je možné; to všechno se prostě může stát. Ale teď jedu! Jedu a dívám se z okna na měnící se krajinu, vlakem prochází paní s bufetem a hlavně, ten rytmický zvuk trdm trdm trdm mě ukolébává do slastného nevědomí. Já bych Ti hrozně moc chtěl napsat něco víc, hrozně moc bych přestal být tajemný. Jenže, Kveru, rozhodl jsem se o mé jízdě vlakem přestat psát úplně, toto je poslední odstavec, který se toho tématu týká. Z osobních důvodů. Určitě ale poznáš, kam ten vlak dojel. Zatím ale jede, a já jsem v tom coupé nejšťastnější člověk pod sluncem.

Kverulantka Kaplanovi #15

Slunečné úterý Kaplane,

jsem unavená a ospalá a to jsem prospala téměř celý víkend. Tak ti nevím, jestli tohle má být ta podzimní únava, tak to děkuju, nechci. Přijdu si absolutně neproduktivní, neužitečná a tak nějak zbytečná. Ale chlácholím se tím, že jsem byla na čerstvém vzduchu, který prostě skolil pražáka zvyklého na inhalaci výfuků a smogu.

Kaplan Kverulantce #14

Milá Kveru,

nejdřív mě prosím omluv, že odpovídám až dnes. Vím, není to slušné nechat Tě takhle dlouho čekat. Asi bych měl začít vypravovat o tom, co k tomu vedlo, a vlastně pořád vede. Pár dní před koncem léta do mého života vtrhl nový vítr. Vítr, na který jsem téměř přestal věřit. Vítr, který mě svou osvěžující mocí začal unášet tam, kde začíná nová kapitola této mé knihy. Dnes je pátek a já přemýšlím, jestli jsem šťastný, nebo zmatený. Vím, že v příští vteřině ten příběh může skončit. Vím, že ten vítr je vlastně jako mocný dech. Když dojde první zásoba v plicích, je nutné se nadechnout. Jenže, co když ten nádech nepřijde? Pak se může stát, že zůstanu na půlce cesty. Již brzy, velmi brzy milá Kveru, Ti povím, jestli mne vítr nese dál. A je mi jasné, že čím dál na té cestě budu, tím méně ti toho budu moct o ní napsat.

Kverulantka Kaplanovi #13

Kaplane!

Tak ty se bojíš jestli mě nepobouříš?

Vystoupila jsem z tramvaje ve Vodičkově ulici a měla jít na sraz s kamarádkama. Jenže mi píplo z twitteru, že si odepsal. No to bych prostě nevydržela, chápeš ne? Takže jsem se uklidila ke stojanu s plakátama a četla. A jelikož v uších sluchátka, tak mi došlo až po dočtení, že se směju nahlas. Lidi na mě koukali jako na blázna. Vesele jsem doskotačila za holkama a ve frontě na jídlo jsem se culila do telefonu. Takže se samozřejmě rozjela typická holčičí debata do koho jsem tááák zamilovaná, když se tlemim na displej mrtvého přístroje. Smála jsem se na tebe Kaplane. Asi i proto že jsem ve skrytu duše škodolibá. Hehe furt je to vtipný.. prej duch lesa!

Kaplan Kverulantce #12

Kverulantko,

ty mě pokaždé něčím zaskočíš a já pak nevím, jak na to reagovat. Ale k tomu se ještě dostanu, možná se tomu tématu nějak vyhnu, nevím. Začnu, jako vždy, od začátku.

Kverulantka Kaplanovi #11

Krásné pondělí Kaplane!

přiznávám, že můj páteční dopis přímo nepříjemně sršel optimismem nad nadcházejícím víkendem.. Někdy to tak v ty pátky mívám.. víš jak to dopadlo? Už v devět jsem usínala na gauči a pak byla vyhnána do postele. Tolik k páteční euforii.

.. řeknu ti to asi takhle, když jsi napsal že nás čte TA Ema.. vypadlo to asi takhle:

Kaplan Kverulantce #10

Milá Kverulantko,

je sice pátek, ale já se modlím, aby už skončil. Bolí mě hlava (tři hodiny spánku už mi dávno nestačí), nevím co se přesně kolem děje, zavírají se mi oči a slyším, jak všude kolem teče voda. V tomto rozpoložení Ti budu dnes psát. A doufám, že se to moc na úrovni textu neodrazí.

Kverulantka Kaplanovi #9

#TGIF Kaplane! (tag gonéčně ie fátek!)

Než se začnu rozplývat nad tím, co všechno mám v plánu chci se omluvit, že jsem nedorazila. Včera byl divnej horkej den, nemyslíš a ta noc? Zvláštní. Nejprve jsem skoro omdlela v metru a pak jsem sebou švihla doopravdy, ale naštěstí už doma. Trpím na nízký tlak a tak ráda padám v MHD lidem do náručí. Ještě se tohle dá léčit kávou..nebo panákem. Tak doufám, že si měl úspěch a někdy to zopakuješ, abych mohla být u toho.

Kaplan Kverulantce #8

Milá Kverulantko,

včera jsem Tě odbyl klipem a věř mi, že to nebyl úmysl. Nechtěl jsem ale mlčet, stejně jako jsem nechtěl nic říkat. Byl to zvláštní den a já měl hlavu plnou otázek. No, dnes je to lepší a vracím se tak ke Tvému poslednímu dopisu.

Kverulantka Kaplanovi #7

...říkáš počkej, počkej, tak já čekám, čekám..

K.

Kaplan Kverulantce #6

Předem se omlouvám, že dnes Ti odpovídám klipem, ale teď nemám sílu psát. Nemohl bych být upřímný a nemohl bych se soustředit na to, co chci napsat. Odpovím, slibuju. Ozvu se brzo, jen co si dořeším to, co musím dořešit.

K.

Kverulantka Kaplanovi #5

​Kaplane! Skoro jsme se potkali.

Byla jsem na Jířáku taky. První vinobraní. Víno lahodné, počasí příjemné a hladinka vysoká. Zkusila jsem i to v Tróji na sv. Kláře a bylo to zkrátka jedinečný. Parádní a dost jsem se opila. Sobecky jsem ucucávala červený Pinot Noire, zatím co můj doprovod musel řídit. Slunce vesele a naposledy svítilo a vinice se ještě zelenaly a vítr si hrál s mým culíkem. Babí léto! Podzim. Vždycky se v tomhle období vidím na nějaké chatě (jako nějaké moderní s internetem, a záhonkem levandule.. kdyby poblíž bylo jezero a vřesy..hmm). Taky jsem kavárenský povaleč, nechápej mě špatně. Ale občas mi ta vesnice chybí. Nebo tedy spíš ta příroda lesy a absence člověčenství. 

Co vlastně piješ? Nemáš doufám rád slazené čabčurdy. Víš co myslím? Že bychom jednou zafilozofovali nad sklenkou whisky? Anglický klub, krb a my vedeme debatu o Jane Austen a jejím přínosu literatuře (nebo radši Oscar Wilde, Joyce ne... obdivuji každého kdo dočetl Odysseu!). Hele vidíš? Mám hrozně bujnou fantazii. Realita je mi malá tak mi odpusť, že si takhle lítám i v písmenkách. A vlastně, kde jinde?

Kaplan Kverulantce #4

Milá Kverulantko,

vlastně nevím, jak Ti odpovědět. Ptáš se metaforicky, nebo konkrétně? Pokud se ptáš konkrétně, tak ke svým třídám jsem nikdy žádný vztah neměl. To víš, od mala introvert, člověk uvězněný v knihách, ze kterých se mi nechtělo vystoupit. Nepotřeboval jsem kamarády, protože jsem měl dost těch, o kterých nikdo nevěděl. Trvalo mi hrozně dlouho, než se to změnilo, a proto jsem vlastně neměl žádnou pubertu a žádnou dětskou lásku. Teda, jednu ano, ale to mi bylo fakt hrozně málo (někdy první stupeň) a vlastně to bylo na dlouho naposledy, co jsem se zakoukal do holky. Další má láska přišla až v Praze, ale o tom někdy jindy. A to jsme na střední měli ve třídě včetně mě jen šest kluků, jinak samé holky! Ale na málokterou si dodnes vzpomenu a vlastně mohu říct, že něco jako lásku jsem zažíval jen k jedné z nich. Ale v té době jsem byl neodvážný kluk z vesnice, co se neodvážil.

Kverulantka Kaplanovi #3

Kaplane, máš třídu rád?

Já mám s těmi svými třídami trápení. Základka nic moc, střední byla nafoukaná a další ročník pak jediný normální. Obecně mám s kolektivy problém a zejména s těmi dívčími. Znáš to holky furt něco řešej, ve všem se babraj a všechno si berou. Kluci jó to je jiná, samá sranda a pošťuchování. Tam se mi líbí víc. A přesto jsem se neustále v nějaké té slepičárně objevovala. V dívčím sboru, v dívčí třídě a tak. Moc holek hrobníkova smrt? Nebo jak je to přísloví? Ale ty víš, jak to myslím..

Kaplan Kverulantce #2

Milá Kverulantko,

nebylo dost dobře možné Tvou výzvu nechat bez povšimnutí. V době krátké komunikace přes SMS nebo Twitter, kdy na jeden vzkaz máme nebezpečně omezený prostor se dopis jeví jako slohová úloha. Ale já mám rád, když má člověk hodně prostoru. Na to, aby se vyjádřil. Na to, aby mohl říct, co všechno cítí. Do stošedesáti znaků se toho moc nevejde a často člověk musí volit kompromis, aby tam dostal aspoň základní sdělení. Zde máme prostor neomezený a mohu tak dát svým slovům volnost.

Je zvláštní, že píšeš zrovna o Wertherovi. Jeho dopisy byly motivované touhou, a svým způsobem i za tím, že ti zrovna píšu stojí touha. Ale k tomu se dostanu později, času máme dost.

Kverulantka Kaplanovi #1

Slyšel jsi o Wertherovi? Určitě, kdo by o něm neslyšel. Je mladý a přijde si nepochopený no a samozřejmě touží po dívce a píše o tom dopisy. Pojď budeme si psát. Ale doufám, že konec oba přežijeme a nebudeme se muset sebevraždit.

Mám ráda dopisy, sice je po mě nikdo nepřečte, když je tedy náhodou píšu v ruce, ale mám je ráda. V tomhle světe virtuálních realit, kdy můžeš přes aplikaci posílat pohledy do Lotyšska, si se mnou pojď psát sice virtuálně, ale osobně. Jen tak. O tom, co tě rozčiluje, co tě baví, co zrovna čteš, jaký seriál zrovna sjíždíš. Zkrátka piš, co tě napadne.