Krásné pondělí Kaplane!
přiznávám, že můj páteční dopis přímo nepříjemně sršel optimismem nad nadcházejícím víkendem.. Někdy to tak v ty pátky mívám.. víš jak to dopadlo? Už v devět jsem usínala na gauči a pak byla vyhnána do postele. Tolik k páteční euforii.
.. řeknu ti to asi takhle, když jsi napsal že nás čte TA Ema.. vypadlo to asi takhle:
Jojo, užívala jsem si několik soukromých vteřin slávy. Vlastně kdykoliv se s někým teď hádám, můj závěrečný argument je: Já mám dva blogy, co umíš ty? a jeho další variace. Takže asi tak.
Doufám, že nám to s tou disciplínou vydrží. Po psaní se mnou tě přestává bolet hlava? To ti celkem závidím. Mě celý víkend se mnou bolela. Z úporného soustředění na řízení, kdy mám poprvé v životě strach, že zabiju lidi kolem sebe. Chápeš to po třech letech vlastního auta? Mám strach ze sebe. Tolik se soutřeďuju na spojku, brzdu teď podřadit, oukej tak zpátky na trojku, bacha přechod.. uff nejsou tam lidi, sakra kruhák.. klíd, dýchej. Ježiš křižovatka a teď mi řekni, kde se tam vzalo to auto, který sem málem nabourala?! Odkud? V hlavě úúúúplně vygumováno a veškerý předpisy, který jsem normálně s automatem zvládala, jsou v tahu.
Milé děti, nikdy, nikdy, nikdy, nikdyyyy! si nekupujte první auto po řidičáku s automatem. Je to cesta do pekel. Ale naštěstí to mám kde zkoušet pomalu a opatrně a tímto veřejně děkuji! svému klidnému učiteli, který na mě nekřičí, když mu ničím spojku, ani když mi to chcípne uprostřed křižovatky a klidným hlubokým hlasem říká bacha bacha auto možná nabouráme. Načež se z toho málem rozbrečím, protože jsme skoro umřeli (poničili plechy), ale polykám slzy a vzlyky a poprvé s nevzdávám a doslova jedu dál. To je co? Nemá mě pak bolet hlava? Doplňuju cukr skrz kyselé žížalky a nervózně kouřím a jsem ráda, že opět sedím na místě spolujezdce. Musím to dát, řízení miluju. Je to pro mě něco, jako pro sportovce běhání. Svoboda. A jelikož sport fakt nedělám, tak mi zbývá jen to auto. ..nebo koloběžka. (tu ještě zvládnu)
Kaplane, je to smutný příběh. Myslím samozřejmě to černé oblečení, ale mě jen tak nerozpláčeš. Nechci tady hrát hru, kdo má větší světobol vyhrává. Ale poslechni si tenhle příběh.
Bylo to před dvěma roky, kdy jsem musela psát své nejlepší kamarádce nejsmutnější dopis na světe. Byla v té době zrovna v Indonésii na tři čtvrtě roku a já tady v Praze. Přišla jsem si opuštěná, ale nebyla první, která mi takhle odjela. No a tak jsem se rozhodla, že abych nepřišla o to kamarádské pouto, že ji budu psát, jak to jen půjde. Zpětně, když ty dopisy čtu byla to jedna velká sranda: Co čteme, kdo nás pozval do baru, indonéské zvyky, co nového v kině atd no a mimo jiné jsme se i jednou pohádaly. Úplně bezvýznamně. Ale jenom ten jeden dopis nám úplně změnil život.
Po úvodu kdy jsem bezduše tlachala o práci a denních problémech, jsem nakonec musela napsat:
Milá K., mám rakovinu. Hustý co?
Už brečíš? Neboj :) jsem odoperovaná a zdravá. A proto ty kontroly, o kterých teď už znáš celou pravdu. Nechci abys mě litoval, píšu ti to jenom proto, že se ráda na svět koukám vesele. To je důvod proč se neumím rozčilovat a tvářit se vážně. Neplakala jsem ani když mi to oznámila doktorka a vlastně jsem pak šla pařit, což je určitě znamení nějaké poruchy :P To je darda co tahle v pondělí.:)
A proto abych ti náladu zase zvedla. Monty Python? Tak to je snad jasná páka! Norský papoušek je prostě klasika. A s těmi Cimrmany to mám radost a vlastně s tím Svěrákem to mám velmi podobně.. víme, viď?
Jo teď když si to tak čtu.. vidím, že v autě se rozbrečím a u diagnózy ne. :D Tak to je normální. Brečím u těch nejbanálnějších věcí, naposledy u Města 44 kdy, zastřelí malé dítě (v té chvíli vypínám.. a to ani nemám děti nějak v lásce).
Trochu nerozumím tomu tvému hořkosladkému večeru. S kým ses loučil? Přece si to nenecháš takhle otrávit?
K tomu mžení ti můžu říct něco, co s tím zdánlivě nesouvisí: víš jaký byl můj nejoblíbenější citát v mém obdodbí "wanna be a beatles only true fan"?
Je od Johna Lennona (of course)
Říkáš, že miluješ slunce, jakmile ale vyjde, jdeš pod slunečník.
Říkáš, že miluješ déšť, ale když začne pršet, schováš se pod deštník.
Děsím se chvíle, kdy začneš milovat mě..
Teda já ti povím byla jsem to ale hlobokej melancholickej puberťák, co? Když to porovnám se svojí bad ass básničkou.. Mimochodem dík, žes jí ocenil :D
No a to je asi vše, co vím o lovu krevet.
K.
P.S. Byl si někdy v Průhonickém parku? Je to tam kouzelný!
PP.S. A co ty Beatles? Taky only true fan?
Žádné komentáře:
Okomentovat