Kverulantka Kaplanovi #1

Slyšel jsi o Wertherovi? Určitě, kdo by o něm neslyšel. Je mladý a přijde si nepochopený no a samozřejmě touží po dívce a píše o tom dopisy. Pojď budeme si psát. Ale doufám, že konec oba přežijeme a nebudeme se muset sebevraždit.

Mám ráda dopisy, sice je po mě nikdo nepřečte, když je tedy náhodou píšu v ruce, ale mám je ráda. V tomhle světe virtuálních realit, kdy můžeš přes aplikaci posílat pohledy do Lotyšska, si se mnou pojď psát sice virtuálně, ale osobně. Jen tak. O tom, co tě rozčiluje, co tě baví, co zrovna čteš, jaký seriál zrovna sjíždíš. Zkrátka piš, co tě napadne.

Já teď čtu 1Q84. Už asi půl roku. První knihu jsem přečetla na jeden zátah, ale ta třetí? No promiň, Murakamiho miluju, jakože opravdu. Mohla bych do nekonečna číst o všedních činnostech hlavního hrdiny. Co jí, jak si to jídlo připravuje, co poslouchá za hudbu.. ale ta třetí kniha je vážně utrpení. Příběh protahuje tak, že jsem naštvaně knížku odstrčila a vrátila se k ní, až když ji kamarádka chtěla vrátit. Čeká mě posledních 80 stran a furt nějak nevím vo co go, doufám, že pointa bude stát za to.. Máš Murakamiho rád? Zkazila jsem si teď u tebe reputaci? Měla jsem někdy nějakou?

Pamatuješ jak jsme se tehdy potkali poprvé?  Bylo to zvláštní, ještě nikdy jsem se nesetkala s někým z internetu a už vůbec z twitteru. Sociální síť plná introvertů s fobiemi a předsudky.. A přece. Docela jsme si sedli. Jenže co teď? Neodpovídáš, nereaguješ a já si najednou přijdu sama. A ačkoliv neholduji žádným hrám, propadla jsem z dlouhé chvíle candy crush! Hrál si to někdy? Nehraj to, je to silně návykové, přestaneš číst v MHD a stejně se ti ty gumídky nepodaří vysvobodit. Vidíš? Nemáš na mě čas a já se pak věnuju kravinám, místo abych se soustředila na práci a kvalitně strávený volný čas. Takže neustále kontroluju jestli si online, dávám fotky na instagram a občas tvítnu nějakou obecnou pravdu. Zajímalo by mě co se děje. 

Snad si měl prima léto. Myslím tu výheň co trvala dva a půl měsíce. Jak víš léto nemám ráda. Ale po tomhle létě už to asi není výjimečná vlastnost. Konečně je tu září se svým sychravým počasím a rozladěnými dětmi,  rodiči nakupujícími školní pomůcky a zimními kolekcemi v obchodech. 

...
dočetla jsme tu zpropadenou knihu. Jakože cože? That´s all?! No to snad ne! Člověk tomu věnuje takovýho času.. achjo. Jasně, že to má určitě hloubku a poselství, ale pravděpodobně pouze v případě, když se to přečte na jeden zátah, což nejde. A veškerá hloubka je ta tam.
Teď mě čeká Lolita.. No jo já vím, už zase. Ale něco na tom je. 

Mimochodem zase jsem byla na kontrole a i tentokrát je vše v pořádku. Jizva se prý krásně hojí a není třeba mít obavy. No nemít obavy.. znáš to, pravidelným návštěvám nemocnice se stejně nevyhnu. Ale tak jestli jsou oni klidní, já taky. 

Dej mi vědět, co se s tebou děje. 

K.

P.S. Pelikáni přilétají vždy zleva.