Kaplane!
Tak ty se bojíš jestli mě nepobouříš?
Vystoupila jsem z tramvaje ve Vodičkově ulici a měla jít na sraz s kamarádkama. Jenže mi píplo z twitteru, že si odepsal. No to bych prostě nevydržela, chápeš ne? Takže jsem se uklidila ke stojanu s plakátama a četla. A jelikož v uších sluchátka, tak mi došlo až po dočtení, že se směju nahlas. Lidi na mě koukali jako na blázna. Vesele jsem doskotačila za holkama a ve frontě na jídlo jsem se culila do telefonu. Takže se samozřejmě rozjela typická holčičí debata do koho jsem tááák zamilovaná, když se tlemim na displej mrtvého přístroje. Smála jsem se na tebe Kaplane. Asi i proto že jsem ve skrytu duše škodolibá. Hehe furt je to vtipný.. prej duch lesa!
Dyzajn market jsem absolvovala dohromady asi třikrát a z toho dvakrát to byla vyloženě náhoda. Nevím, jako pokoukání pěkný ale všechny ty lokální bio über hipster eco věci co maj delší rodokmen než já, jsou za prvé příliš drahý to je zkrátka fakt a za druhý, můžeš si něco z toho vzít na sebe do korporátu? Ne. To přesně, jako ty utratím kulaťoučký zlaťoučký chichi za jídlo a pití. No není to lepší investice? Za prvé tě drží při životě, na rozdíl od dřevěnýho motejla a za druhý je to sakra dobrý.
Kaplane, tahle povídka s metrem, se mi moc líbila, dyť to víš, psala jsem ti to ještě než jsme se znali. Hele ona tě pak kontaktovala? To jako vážně, nebo umělecká licence? Jak se taková dívka pozná? Jakože rozumím jo, v práci nuda šeď stíhá, takže surfuje, najde Kaplana. A začte se ze všech těch povídek zrovínka do týhle a řekne: Božínku, to je o mně! (předpokládám, že je z Moravy, proto Božínku). To jako fakt? Fakticky? Opravdicky?
K tomu mému setkání s holkama.. Pokaždý to dopadne stejně nejdřív jídlo, zásoby cigaret a zapalovačů, který nikdy nikdo nemá, pak alkohol. Jenže poslední dobou se nám stává, že jsme v baru už v šest večer a končíme v deset. Vím, že se ti to bude zdát na výsost vtipný...ale cítím jak stárnu.Tak zaprvý vážně v baru zívám, to jsem nikdy nedělala! a za druhý.. ty rána no, řekněme, že už nejsou co bývala.
Znáš klasický holčičí tlachy, probraly jsme minulé spolužačky, trápení s prací, soužení s chlapci, uprchlíky a první těhotné kamarádky. Teda řeknu ti, nějak to kolem mě začíná svištět a děsí mě to. Každou chvíli na mě ze sociální sítě vypadne diamant nebo plena. Máš to taky tak? Je to scary zvlášť když tyhle manželky-a-matky-to-be dostanou do očí tenhle vilný pohled moudrosti a odvěkého údělu.. a dávaj tu jedinou radu do života: šup šup! Načež já odpovídám: Ten prsten je malej, asi tě moc nemiluje. protože si zkrátka nemůžu pomoct, ale veř mi, že závist to vážně není. Jsem mrcha viď.
Jo s tím mívám problém. Jsem prej nesympatická a namyšlená, věděl si to? Možná tušil? :P Jsme to ale dvojka, co? Ty sebestředný (jak si psal), a já bitch! To se pak nedivím, že nám to tak pěkně jde, to by bylo.. aby nebylo!
S těmi příběhy to mám asi stejně. Tak člověk se v MHD nudí, zvlášť pokud dojíždí daleko. Jako já. Každej den. Ráno. Musím. Vstávat. A. Sere. Mě. To! (já vim, nejsem jediná. Jenže já mám blog, kam můžu tyhle věci cpát. Heč.) Takže pouštím hlavu na špacír, když zrovna neprohrávám v candy crush a říkám, si co maj ty lidi za život a někdy to pěkný a jindy ne.
S tím brekem v buse si mě dostal, už jsem dlouho nikoho takovýho neviděla. Trochu mi to připomíná HIMYM. Nejsi Newyorčanem dokud nebrečíš v metru a je ti to jedno. Já naposledy asi když mě nevzali na vysokou. Už potřetí.
To vlastně nevíš. Byla jsem .. nebo chtěla jsem být Hermionou. Základka hroznej šprt, na střední přišlo klasický uvolnění, ale stejnak maturita s vyznamenáním. No logicky jsem chtěla studovat dál mít titul a být hrozná inťouška. Jenže když jsem zjistila, že není obor pro symbologii, abych mohla být jako Robert Langdon, snažila jsem se spokojit s obyčejnými obory, které nabízela Karlovka (na kterou jinou školu taky?!) Zkoušela jsem filozofii, divadelní vědu, kulturologii, opět filozofii, žurnalistiku, humanitní studia, andragogiku a pro změnu filozofii.
Musím, ti teď připadat, jako úplný idiot. Nedostala jsem. Nikdy. Ani jednou za ty tři roky, co jsem živila české školství pravidelnými přihláškami. Když už to bylo po třetí, kdy se mi sešly všechny dopisy s nepřijetím zhroutila jsem v metru, a hlasitě smrkala, a sotva došla domů, kde jsem zbytek dne probrečela na zemi v kuchyni.
Systém je totiž nastavený tak, že pokud nemáš vysokou školu, si automaticky hlupec. Tehdy jsem hloupá byla. Myslela, jsem si, že bez vejšky nejsem nic a umřu na nevědomost a nedostatek odborných knih. Dneska on the other hand pracuju, a naučilo mě to víc, než bych získala od teorie Brechtova divadla. Na internetu si studuju, co mě zrovna zajímá. Věci jako marketing, copywriting, a sociální sítě a když chci něco víc, jdu na kurz. A ano no.. nemám titul, ale taky se nemusím piplat s diplomkou.
Hrozně si mě potěšil, jak si psal vesele, tohle chci číst! Jak si užíváš život jak procházíš kolem divadel a po mostech a užíváš si podzimního slunce. To je paráda.
K Beatles už mohu dodat jen fotku starou 4 roky z doby, kdy jsem žila v Manchesteru. Ta fotka je ovšem z Liverpoolu a ty víš, co to znamená! (to jsem ucho co? :D)
Instantní kávu už nepiju, ALE! miluju to praskání folie. Babička mi vždycky schovává novou kávu a dokud nepřijedu a neprotrhnu ji, tak ji nepije. To je, co?
Téda dneska jsem sebestředná já, a tak mi řekni co chystáš velkého ve svém životě? Třebas fantasmagorického, chci to vědět. Jo a čím si chtěl být jako dítě?
K.
P.S. Záleží na tom jestli je to vlaštovka evropská..., a co říkají rytíři?
PP.S. Jsou impresionisté tvůj šálek kávy?
Žádné komentáře:
Okomentovat