Slunečné úterý Kaplane,
jsem unavená a ospalá a to jsem prospala téměř celý víkend. Tak ti nevím, jestli tohle má být ta podzimní únava, tak to děkuju, nechci. Přijdu si absolutně neproduktivní, neužitečná a tak nějak zbytečná. Ale chlácholím se tím, že jsem byla na čerstvém vzduchu, který prostě skolil pražáka zvyklého na inhalaci výfuků a smogu.
Byla jsem na chatě, ležela na trávě, chodila v lese, vyhřívala se na slunci a u krbu, opila se a opekla buřty.. dobře dobře...spálila buřt. No jo, ale kdo to má vydržet, že jo? Pěkně to syčí a voní a člověk má hlad a tak zkrátka ponoří uzeninu do plamenů.
.. taky bych chtěla chatu. Místo kam se zahrabeš, když tě město rozčiluje, kde nebudeš slyšet nic víc než sokola na javory (viděl si svatební cestu do Jiljí?) kde budeš pěstovat koření a bylinky a tak. Večer pak zatopíš v kamnech dáš si třeba svařák a debatuješ o konzumní společnosti, nebo o tom rovnou něco napíšeš. Asi to tak jednou dopadne. Doufám, že budu mít svoji samotu u lesa, kam budu jezdit o víkendech a na stará kolena se tam přestěhuju. Tak to bylo moje vyznání zeleni.
Víš co je paradox? Že ačkoliv jsem o víkendu darovala peaceful mikinu s moudrým nápisem offline, byla jsem šťastná že mám své 4G na telefonu. Furt jsem čekovala Instagram, twitter a zprávy. Protože jsem měla pocit, že kdyby začala válka, my o tom nebudeme vědět.. Ano s LTE v kapse. Já vím. Musím přiznat, že jsem asi.. možná trošičku.. trošičinku malinkóo závislá. Přijdu si jak, když kráčím za óóó velikým mobilem, jako za krysařem.
(prosím, nestyď se obdivovat mou kresbu, jelikož toto je vrchol mého umění)
Takže na příští pobyt v přírodě si dávám předsevzetí, že na tu bílou věcičku nesáhnu i kdyby z ní pípali všelijaké roztomilé a vábné notifikace. Nechceš do toho jít se mnou? Vím, že jak jsme byli na té Náplavce oba nás volal Periscope i messenger, all the time.
Ale to neznamená, že nemám ráda sociální sítě. Miluju twitter. Je skvělej, je to studnice moudrostí a blbin, dyť to sám víš. Facebook moc ne, jsou tam všichni a plácaj krávoviny, který by se na twitteru neuchytili (no podívejte se, jak se klásně napapal, a jak pak se vypinkal, a teď půjdeme udělat bobeček.. ach fuck it!)
A instagram? Taky paráda. Spousta lidí říká takovýto omletý: lidi maj nudnej život tak fotí, co můžou, aby vypadali zajímavě. Já mám o tomhle úplně jinou teorii. Hele stokrát může bejt tvůj život nudnej, tak to prostě je, ale není fajn si všímat těch maličkostí a pak to blejsknout a voyerovsky to postnout na net a říct, ale nebyl to blbej den. Měl jsem ráno prima kávu pak nic moc oběd a večer jsem viděl úžasně dramatickej mrak nad Petřínem a cestou sebral pár kaštanů. Naopak já vidím instagram jako velmi pozitivní sociální síť... a to i přesto, že patři Markovi Z.
Informovanost, to je asi fenomén týhle doby. Informace, data, analyzovat, schraňovat, získávat a krást. Promiň už toho nechám, jak se jednou po dlouhý době dostane člověk do přírody přemýšlí v těhle intencích.
Kaplane? Cítím se z tvého dopisu trochu rozpačitá. Jsi úplně jasná postava z knihy, která se zjeví, dá pár nápověd, což čtenáře vzruší, postavy zmate a zase zmizí. Takhle se vždy cítím. Říkám, si sakra taky bych měla bejt tajemná. jenže mě tyhle věci nejdou. Tobě na druhou stranu skvěle. Hele, já vím, já vím..ale nemohl bys aspoň naznačit? A neboj, můžete naznačovat, ptala sem se nahoře. :)
Nejlepší lidská vlastnost? Teda ty mi dáváš. Asi takhle, vyrostla jsem na Harry Potterovi. Několikrát ročně, jsem se s ním vracela do Bradavic a Brumbál dycky říkal, že nejdůležitější je láska. A já mu věřím. Myslím, že schopnost milovat je na lidech to nejlepší. Stejně tak lásku dávat i brát.
Řeknu ti tajemství, chceš? Já se lásce vždycky bránila, je na mě moc sladká a růžová a hlavně lidi jsou pak takoví otupělí moc zranitelní. A nejlíp se ubližuje člověku kterého miluješ! No jenže pak přišel i můj čas. Nějaká škodolibá sudička si řekla, hele ta se tomu brání zuby nehty, tak ji v tom necháme vyráchat. Kaplane? Já se ráchám. Plavu a potápím se a je to lepší než všechny zmrzliny na světě! Znáš to?
A teď zpátky na Zem. Houston volá Kverulantku!
Modigliani je na mě už moc čistý umění. Jasně daný kontury jsou pro mě malým prostorem pro představivost.
Přiznám se. projížděla jsem ti tajmlajnu.. a našla jsem Simmela. Nemusí být vždy kaviár? a vlastně všechny ostatní knížky? Love it.. možná víc než to. S těmahle knížkama se totiž chodím zdravit do knihkupectví a knihoven. Pohladím jim hřbety a jdu dál.
Téda já jsem dneska nějaká sladkobolná: Tohle miluju, mám ráda tam to, tohohle obdivuju bla bla bla. Nuda ne? Tak abych ti to naředila, učila jsem se rozjíždět do kopce. Jo jo správně si to myslíš, byla jsem pěkně nasraná, troubila jsem na veverky v lese se slovy: neboj to je decentní troubení a ukazovala prostředníčky na volant.
Dospělé co?
K.
P.S. Tys chtěl být otcem tak brzo? Myslíš, že se daj srovnávat koťata a děti?!
PP.S. Snad na tvé další besedě!
PPP.S. Jak dlouho už píšeš Kaplane?
Žádné komentáře:
Okomentovat