Kaplane! Skoro jsme se potkali.
Byla jsem na Jířáku taky. První vinobraní. Víno lahodné, počasí příjemné a hladinka vysoká. Zkusila jsem i to v Tróji na sv. Kláře a bylo to zkrátka jedinečný. Parádní a dost jsem se opila. Sobecky jsem ucucávala červený Pinot Noire, zatím co můj doprovod musel řídit. Slunce vesele a naposledy svítilo a vinice se ještě zelenaly a vítr si hrál s mým culíkem. Babí léto! Podzim. Vždycky se v tomhle období vidím na nějaké chatě (jako nějaké moderní s internetem, a záhonkem levandule.. kdyby poblíž bylo jezero a vřesy..hmm). Taky jsem kavárenský povaleč, nechápej mě špatně. Ale občas mi ta vesnice chybí. Nebo tedy spíš ta příroda lesy a absence člověčenství.
Co vlastně piješ? Nemáš doufám rád slazené čabčurdy. Víš co myslím? Že bychom jednou zafilozofovali nad sklenkou whisky? Anglický klub, krb a my vedeme debatu o Jane Austen a jejím přínosu literatuře (nebo radši Oscar Wilde, Joyce ne... obdivuji každého kdo dočetl Odysseu!). Hele vidíš? Mám hrozně bujnou fantazii. Realita je mi malá tak mi odpusť, že si takhle lítám i v písmenkách. A vlastně, kde jinde?
Nechci být kvůli tomu klíči tajemná, zvlášť když ty sám píšeš o věci, která ti zřejmě není moc příjemná. To bylo tak.. Jako malá jsem si schovávala spoustu pokladů. Ty dětské poklady, jako střípky, přívěšky, kusy šátků, kamínky, třpytky a přání. No a od té skříňky jsem měla klíč jenom já. Jenomže když jsem byla velká a jednou ji zase vyndala, že se budu sentimentálně dojímat, byl v ní dopis, který jsem tam já neuložila. Obsah byl plný hněvu a výčitek a téměř znehodnotil veškeré vzpomínky, které jsem si z dětství odnesla. No a teď už má klíč Vltava a mě je líp.
Nejíš houby? Asi ti je neměl kdo pořádně připravit. Já samozvaná Jamie Oliverka se pyšním kreativním přístupem k vaření. Hrozně mě to baví. Pečení, vaření.. jen ta těsta mi moc nejdou. Ne vždy dosáhnu textury kterou vyžaduje recept. Ale víš den může být stokrát na pikaču a přijdeš domů a uvaříš a je ti líp. Dáš dohromady sůl a další ingredience a vznikne jídlo, obživa a takhle každý den. Na tom postupu je pro mě něco uklidňujícího.
Věřil bys, že se těším na stáří? Těším se až budu mít pomalé rozvážné pohyby a moudrá gesta. Budu voňavá stará babička s bílým vlasy hnědým oblečením a černými náramkovými hodinkami. A staré duše říkáš? Několik jich znám. To prostě poznáš podle očí. Tak si říkám, jestli tam taky nepatřím. Řeknu ti proč. Už od malička.. tím myslím věk od dvanácti let po mě pokukovali stařečci. Páni tak od šedesáti let výš. Řekla bych, že jsem jim připomínala jejich lásky z mládí. Je to možný? Vždycky mi to tak přišlo. V očích něha a odraz vzpomínky na nějaké dávno zapomenuté léto.
Ach Kaplane, zažila jsem něco podobného. Teda ne že bych měla svou Lolitu. Ale minimálně ti rozumím ve smyslu obývání stejného města v době odloučení. Je to hrozná situace. Já jsem neustále doufala, kdy ho potkám až se to stalo. Vážně jednou ráno, když jsem jela do práce jsem na něj vypadla z metra na Smíchově. Přímo jsem do něj vrazila. Byla jsem šťastná, že ho vidím a zároveň rozčarovaná. Okamžitě mě polilo teplo, rozbušilo se mi srdce a vůbec nevím, jak jsem dojela do práce. On vypadal.. rozčíleně. A co teď napsat, nenapsat..? Celej den jsem byla nepoužitelná a víš co.. ani jeden jsme nenapsali tomu druhému. Důstojnost a sveřepost. V tom to je.
Nemít řidičák, nevadí! Měla jsem auto, teď už je ve šrotu a protože jsem děvče zpovykané, tak jsem měla automat. Dva pedály, nikde žádná spojka ani nezbytná páka. No a teď přišla bída na kozáka.. oo jak se mi to pěkně rýmuje. Zkrátka posadila jsem za klasický manuál a ejhle. Tři pedály, spojka a páka prej nutná. Teď si přijdu jak řidič analfabet. Varuj se příští měsíce pražských ulic. Budu tam!
Ve čtvrtek bych snad dorazit mohla. ;)
Casablanca?! Stydím se, páč tu jsem neviděla. S první podzimní rýmičkou jdu do toho!
Tak to máš za ten svůj dlouhý dopis. Taky to musíš přelouskat až do konce. Hehe.
K.
P.S. Taky si jako náctiletý psal zamilované básničky? Já jich mám spoustu. Přišla jsem si tehdy hrozně intelektuálně-umělecky založená na každé druhé stránce je napsáno: The greatest thing you´ll ever learn is just to love and be love in return.
(hrozně hluboký co?)
Žádné komentáře:
Okomentovat